JSOU STROMY LÉČIVÉ ?

Hned v úvodu musím říci velké díky stromům, které mne provází a stále inspirují. Ano, samozřejmě, jistě že jsou stromy léčivé, blahodárné a udržující náš život. Je toho však mnohem více co nám stromy dávají, aniž by za to chtěly účet či nám vystavovaly fakturu nebo snad upomínku. Když pomyslíme vážně, co vše nám poskytují každý den v každou roční dobu už tisíce let, je to přinejmenším na velký dík, poklonu a úctu až za hrob, jelikož i na druhém břehu budou cesty lemovány stromy. Kdo by dnes ještě pochyboval o léčivých a ozdravujících schopnostech stromů, vždyť lipový čaj zná každý, bezinkový sirup užíváme dodnes, dubovou kůru do koupele, … a takto bychom si mohli vyjmenovávat jeden strom za druhým a vyprávět si, jak nám ten či onen strom a jeho léčivá síla v různých podobách pomohla. Toto poznání se předává z generace na generaci z pokolení na pokolení s každou vyléčenou nemocí či jiným tělesným problémem. Děti si to pamatují od svým babiček i maminek a až vyrostou, předají to dál svým dětem. Je to krásná škola života – STROMY A ŽIVOT.

Abych zde nemusel opakovat to, co mnozí z vás jistě dobře znají a navíc si to dnes můžeme dohledat z mnoha zdrojů kolem nás, pojďme se na stromy podívat ještě i z jiného léčivého úhlu života.

Jsou-li dnes lidé tolik nemocní na těle i na duchu, pronásledováni nejistotou, strachem a bezradností, je to určitě zapříčiněno mnoha vlivy a okolnostmi kolem nás i v nás. Myslím, že dalším důležitým aspektem lidských útrap je, že nemají víru v Boha a teď nemám na mysli církev, či nějaké společenství, jelikož víra je osobní vztah, vnitřní proces v každém z nás. Navíc lidé ztratili posvátnou úctu k přírodě, k jejím bytostem, ke stromům, k tomuto prastarému symbolu života, ale i k sobě. Stromy nás chrání, léčí, živí a pomáhají udržovat při životě. Pokud chceme být zdraví, potřebujeme stromy, poznávat je a být jejich přáteli.
Položme si otázku: ,,Kdo z nás by chtěl a mohl žít bez útěchy, krásy a podpory stromů?!“

Je až neuvěřitelné kolik společného máme se stromy a s tímto slovem „ STROM“, ale také s tím, co se za ním skrývá za obraz i význam.

Naše rodiny též připomínají rozvětvený strom, kdy každé odrůstající dítě odchází jako vyzrálý plod, aby zakořenil svůj vlastní kmen a rozvětvil jej v překrásnou korunu vstříc Světlu.

Dokonce i na našem těle můžeme nalézt symboliku stromu. Stejně jako strom máme jednu vertikální osu (od hlavy k patě) a jednu vodorovnou (ramena, paže, ruce). Také lidský cévní systém se podobá stromu. Dýchací cesty člověka mají stromovitou strukturu. V našem těle se častokrát vyskytuje princip větvení, jako například spojení pupečníku s placentou. Též nervové buňky mají stromovou strukturu. Možná právě proto nám velmi dobře dělá procházka lesem, mezi stromy, když je máme podrážděné. To mi připomíná léčbu stejnorodým, jako v homeopatii. No není to úžasné, jak to do sebe zapadá.

V malém mozku se nacházejí gangliové buňky, které vypadají jako malé stromečky a mohou být výrazem prožitku, který máme, když sledujeme rozvětvování a košatění nějaké krásné myšlenky. Také větvení průdušek připomíná obrácený strom, kořeny se vzpínají do výše a jeho koruna se dotýká země. Tak jako koruna vydává své svědectví o vyzrálosti stromu, tak také my bychom měli náš život rozvinout v překrásnou korunu čistých a tvořících myšlenek s harmonií našich slov a v souznění našich skutků.

Je tu opět vnímatelná symbolika stromu, ale také předobraz naší cesty sem na zem a návratu domů do nebe do ráje, kde jsou jistě také přenádherné stromy. Dá se říci, že vše se rozvětvilo z jediného zdravého semínka, z jediné myšlenky, jediného slova, činu, přenádherného záblesku daleko, daleko nad naším vesmírem, a celým Stvořením. Strom nám symbolizuje cestu vzhůru. Své větve v korunách vztyčuje k nebi ke vzdání díku za dary, které dostal a svým životem zakořeněným na zemi slouží nám i životu.

Pojďme dál v pohledu na stromy a náš život. Představme si, že tělo je jako kmen stromu, kořeny jako naše prsty u nohou, které nám umožňují stát rovně a také přijímat energii ze země, ruce jsou jako větve, prsty na rukou jako malé větývky a směrem do srdce vzhůru jako koruna stromu. Pokud má strom v přírodě vhodné podmínky, poskytuje nám všem neobyčejnou službu, krásu i prožitek. Též na nás je znát jak, kde a v čem zakořeníme (v čem žijeme, čemu sloužíme a věříme). Je-li vše v harmonii i v našem životě, bude též náš strom života krásný, zdravý a plný občerstvujících plodů v podobě našich myšlenek, slov a činů. Pokud ne bolí to, skřípe, drhne a vázne.

Je sice pravdou, že člověk i strom, může vyrůst skoro kdekoliv, ale vždy se to projeví na jeho síle, růstu, možnostech i schopnostech. Není účelem života přizpůsobovat se špatným podmínkám, zvykat si na „normální život“, ale nacházet nové podmínky pro život, aby z každého mohl být krásný „s t r o m“, kde

Síla – Trpělivost – Radost – Obětavost – Moudrost
bude naplňovat naše pravé lidství.

Pokud se dnes podíváme na život lidí plný zhoubných paradoxů, kdy jsme si proces zdravého lidského vývoje za ta tisíciletí mnohokrát pozměnili a přizpůsobili dle vlastních potřeb a tužeb, což způsobilo onemocnění naší duše, našeho těla i naší planety. Náš návrat k přírodě je stále naléhavější a tím není myšleno nasadit si bederní roušky a hurá do jeskyň, ale rozvíjet se zdravě a přirozeně na všech úrovních života (tělesné, duševní i duchovní). Snažit se nacházet harmonická řešení v souvislosti s přírodou, pro její zachování a přirozené obnovování a nezapomenout léčit i svou duši. Tam začínají mnohé naše nemoce a bezmoce, kdy ztrácíme moc nad naším životem i nad naším zdravím.

Každý den pracuji se dřevem a vnímám jeho sílu, vůni i tvárnost, někdy ke mne přichází i příběhy stromů, kdy smím číst v letokruzích jejich prožití a poznání o tomto i neviditelném světě, který je skutečný více, než tušíme. A ať už vyrábím misku, lžíci, příbor, sponu do vlasů či jiný výrobek, cítím, jak si dřevo samo říká o svůj tvar o harmonii tvarů a barev v jemném sametovém povrchu, který brousím a leštím do krásy pro duši, pro dotek i pro oči. Při práci se dřevem stromů jsem se naučil mnohé a uvědomil jsem si, jak k nám život promlouvá v různých podobách, ať už skrze stromy, kameny, květiny, hvězdy, hudbu, barvy, tvary, …, ale též slova a náš mateřský jazyk. Ne vždy se mi daří toto poznání správně použít, což mne zabolí, ale je důležité jít dál, poučit se, růst a rozvinout svou korunu života do krásy, radosti i služby pro druhé.

Pomalu a jistě přichází jaro a s tím i potřebná očista těla a duše, abychom mohli jasněji a zdravěji kráčet vstříc tomuto Novému roku, naším osudům a životním dobrodružstvím, které nás čekají. Jsou též před námi únorové dny Cypřiše, Topolu, Cedru a Borovice, kdy každý tento strom nám může dát mnohé ve své léčivé síle, ale i v duchovním poznání, které předchází naše nemoce i rozbouřené emoce. Pro nás všechny bych v tuto chvíli vyzdvihl Topol, který ať už to víme či ne, prožíváme každý den, jelikož nejenom, že nám může pomoci v léčení močových cest, ledvin, prostaty, revma, dny, kožních vyrážek, hojení ran, hemeroidů, …, ale pomáhá nám překonávat tři nejistoty života:

Překonávat nejistotu „MOCI“, která je tak omamná, když jí máme a nebo ubíjející, když ji nemáme. Avšak v tomto případě ve slově „moc“ máme spatřit slůvko – smět, můžu, mohu, dovolit si, odvážit se, která jen ukazují, že smíme ovlivňovat svůj osud, svůj život, který má směřovat vzhůru, do nebe, do ráje, kde je cesta vroubená krásnými topoly, které se chvějí ve větru a zářícím světlu.
Překonávat nejistotu „VLASTNÍ EXISTENCE“, která se stává neustálým bojem o přežití, což do dnes v některých lidech vyvolává obavy i strach v otázkách: „Co s námi bude?, Co se mnou bude?, Co mám dělat?, Co si počnu?, apod. Tyto otázky a mnohé další vyvolávají následně nepřiměřené emoce, reakce, ale i životní vyhoření, citové ochladnutí, hrubost a bezohlednost. Avšak až do doby, než lidé zjistí, že náš život má své přírodní a duchovní zákonitosti, které nám mohou pomoci a je důležité poznat je a žít. Navíc naše existence pokračuje i na onom světě, což dává našemu současnému životu zcela nový nadhled.
Překonávat nejistotu „NIC NEZŮSTÁVÁ TAK, JAK JE“, která nám ukazuje, že vše je v neustálém pohybu a nutném poznávání života i stvoření, které nekončí na této zemi, ani tímto životem. Kdo si myslí opak, zůstává stát a bude překvapen životními událostmi, které nám mají pomoci, včetně nemocí.

Život musíme prožít, jinak je to ztráta a plýtvání času. Jsme totiž především sběratelé prožitků, které nám pomáhají k uvědomění kdo jsme, proč tu jsme a kam kráčíme. Není zde míněno prožít = užít si, to rozhodně ne, spíše probudit se, být si vědom a najít vyšší hodnoty života. Stát se lidskou bytostí nesoucí své tělo, prožívající duši a cítící duchem.

Takže i nemoc může být léčebným procesem, který zprvu nevidíme a nevnímáme, ale hluboko v nás může dojít k velkým poznáním a uvědoměním jež nakonec vyléčí i samu nemoc. Přeji vám mnoho sil, trpělivosti, ale též trvěřivosti, trvěnlivosti a odvahy k uzdravení. Pozorujte stromy v každém období vnitřním zrakem, dejte jim svou přízeň i lásku, pomohou vám a navíc budou vašimi věrnými přáteli, ať už se radujete nebo pláčete.

Stromy jsou život a život je dar.

Karel Kříž