Stromy v keltském stromokruhu a jejich význam
Když se řekne stromokruh jistě si představíme kruh a v tomto případě kruh skládající se ze stromů. Avšak jsou zde dvě otázky. Ta první, jaké stromy v něm budou a mají být? A ta druhá, kde začíná tento kruh. Ohledně stromů je to již dané samotnými Kelty či spíše Druidy, kteří chápali a vnímali svět a člověka v jiných souvislostech než běžný člověk. Zde je nutné říci, že musíme stejně jako oni rozlišovat keltský kalendář a keltský stromokruh. V obou těchto případech se jednalo o chápání a uchopování času, určité doby, údobí, ve kterém se odehrávali různé přírodní i společenské děje, které měli vliv na člověka i přírodu. Některé byli čistě praktické, týkající se např. setby, sklizně, lovu, stavění obydlí apod. Ty další zasahovali do přírodních a společenských rituálů, které pomáhali sbližovat člověka s přírodou, a též chápat nevysvětlitelné děje mezi nebem a zemí. V obou případech je vnímatelná jejich velká pozorovací schopnost přírody, hvězd i samotného člověka se schopností tyto poznatky spojovat do souvislostí i určitého řádu, který jim pomáhal žít.
My se v tuto chvíli soustředíme na stromokruh, jeho stromy a jejich poselství nám lidem, které se dotýkalo našich vlastností, životních postojů i rozvíjení naší duše a cítění. Vraťme se proto zpět ke stromům do jejich kruhu do stromokruhu a vyslechněme si jejich poselství, které doplním o své poznatky a zkušenosti se stromy i s lidmi.
Když jsem přemýšlel, kterým stromem začít, uvědomil jsem si, že můžeme začít dle datumu v kalendáři, což by odpovídalo začít 1 ledna. Můžeme se též podívat do hvězd a nechat se inspirovat jejich drahami a zářením. Samozřejmě nám také keltská mytologie může pomoci anebo se nechat vést citem a životem. Tak či onak zde není vnímáno slovíčko „první“ a „poslední“, tak jako ve sportu nebo v soupeřivém životě lidí, jelikož stromokruh je neustálý životní proud energie stromů směřující přímo k nám a také ze země vzhůru k nebi stejně jako jejich růst, takže se dá říci, že je to vzestupná spirála, kdy podobně jako střídání ročních období, střídají se stromy ve stromokruhu poznání harmonicky a neustále od věků do věků.
BŘÍZA
24. června (jeden jediný den)
V tuto chvíli cítím, že bych rád začal břízou, která je stromem zasvěcení, což se dá říci i o této chvíli, kdy vás zasvěcuji do tohoto poznání o stromech. Bříza je stromem naděje a světla. Vždyť naději potřebujeme všichni, a když si vzpomenu na počátek všeho v biblickém slova smyslu, tak i tam bylo za potřebí pro další tvoření světlo neboli „Budiž světlo!“ Sami dobře víme, že i díky světlu a za pomocí světla můžeme žít a tvořit. Tak i bříza svým životem přináší naději a světlo do krajiny. Připravuje prostor a půdu pro další stromy a tvoření, je léčitelkou zničené krajiny i určitých území, kde lidé po sobě zanechali nepořádek, zkázu i bolest. Navíc umí vytáhnout vodu z velkých hloubek pro další stromy, rostliny i živočichy. Může vyrůst na skále, v okapu zchátralého domu, na smetištích i v mnoha dalších nepříznivých podmínkách a pak… uvolní svůj životní prostor, který tak odvážně a pracně vytvořila pro jiné stromy. Je v tom kus obrovské obětavosti, určité mateřské lásky, moudrosti a oddanosti. A toto vše činí a předává stále dál a dál v každém životě břízi na této krásné planetě.
Jeden jediný den 24. červen je stanoven pro břízu v keltském stromokruhu, ale o to významnější a důležitý. Tři dny po slunovratu, který nám dává znamení přicházejícího léta a všeho, co s ním souvisí. V tu dobu se slaví „Svatojánské slavnosti“, které jsou spojeny s „Janem Křtitelem a také Duchem Svatým“ s uzráváním všeoživující síly, jež byla vylita do celého stvoření z hradu Grálu o několik dní dříve. Tento vzácný děj probíhá v duchovních světech, které už tak nevnímáme. Tato síla se potom projevovala v léčivých bylinách, které byly pro tuto svou schopnost sbírány právě v tomto významném čase. Toto období je též velmi důležité pro přírodní bytosti, které tuto sílu rozdávají dál do celé přírody.
Bytost břízy nám vzkazuje: „Jsem naděje, naděje, naděje!“
Jak krásně to zní, vždyť bříza přináší naději do krajiny, do míst, kde naděje přestala žít. A naděje v sobě ukrývá naše přání, že není vše ztraceno, že je ještě cesta a právě tyto určitě nad-děje, které se odehrávají nad námi, za našimi zraky, můžeme následně prožívat jako zázraky. A kdo jednou prožil zázrak, ten má vždy svou naději, jen nesmí zapomenout.
Dřevo břízy je většinou smetanově bílé, ale může být i nažloutlé, nahnědlé dle místa, kde žila a dle stáří. Není příliš tvrdé, ale je pružné. Je např. tvrdší než lípa a vrba. Dobře se opracovává, ale po vyleštění má jen sametovou hladkost.
