Velikonoce 2007

„Velikonoční volání“

 

A je to tu zas. Další duchovní svátek, který s chutí slaví a zneužívá tolik nevěřících, jak žalostné.

Den, který všichni dobře známe už od dětství stejně, jako vánoce. Netroufám si říci, kolik asi lidí ví o skutečném dění velikonoc. Co vlastně znamenají a přinášejí. Co vzbuzují v každém z nás, při vyslovení tohoto slova, při pohledu do kalendáře. Ti šťastnější si tento čas spojují s příchodem jara, nového života, naděje a lásky.

Někdo v tom vidí jen o pár dnů volna na víc. Někdo další příležitost se opít a pořádně přejíst. Pro někoho jsou velikonoce a i další svátky jedním z posledních důvodů navštívit své blízké a známé. Prohodit pár klišé, zdvořilostních vět a jít zas o dům dál.

Samozřejmě, že tak jako o vánocích i v tento posvátný čas, chce mnoho obchodníků nechutně  vydělávat. Markety nabízí „příchutě velikonoc“ pod rouškou zajíčků, pomlásek s velikonočními vajíčky tisíckrát jinak. Kolik jen jídla, pití, sladkostí a dalších laskominek i pochutin projde nenasytnými žaludky a zbytky popelnicemi. To vše s další velkou dávkou všech těch plastických obalů, papírů, skla i plechu. Nesmím zapomenout na cigarety nejenom pro dospělé, ale i pro děti. Popeláři budou muset přijet dříve a možná víckrát, než obvykle. A také asi přibude i vratných lahví, ale lásky a víry v Boha, jen stěží.

Ani zmínka o Synu Božím a jeho poselství lidstvu. Bolesti, kterou prožíval a prožil, když viděl odvrácení lidstva od pravé cesty k Bohu a ke Světlu. Ne, nezemřel za naše hříchy, tak jak se na to mnozí spoléhají. Kolik jich křičelo „Hosana“ a později „ukřižuj“!

V mnohých bylo hodně pochybností, nebyly to pouze maličkosti, a tak velikonoční pondělí, kdy se Kristus ukázal svým učedníkům a později i dalším, mělo dopomoci k větší důvěře v jeho učení a slova. Nedůvěra a pochybnosti nám zůstali do dnes a ještě více a silněji zakořeněné díky tolika zmatkům, motanicím, chtíčům, omezenému chápání a vlastním přáním atd. Jakoby na kříži zemřela všechna lidská opravdová víra v lásku, naději a spravedlnost. Kolik jsme toho jen ukřižovali v sobě, ve svých dětech, ve své zemi. Snad žádný strom by nezbyl, kdyby měli být vytesány všechny tyto kříže, na nichž zůstávají mnohé krásné myšlenky, prosby i ušlechtilé lidské vlastnosti. Necitelné stvůry se pak slétávají a trhajíc zbylé na cucky a cáry, aby již nikdo nenašel, ani nevzpomněl, co na těchto křížích a proč bylo ukřižováno. Těmi necitelnými jsou mnozí lidští tvorové, kteří se snaží ovládnout tento svět, aby směli určovat směr našich životů i mnoha zemí.

Oni neumí poctivě prožívat utrpení s jinými, což je nutné ke zralosti lidského ducha na cestě ke Světlu. Vím, vždyť oni o toto neusilují, ani to nechtějí a neuznávají.  Považují se přece za lepší, mocnější a silnější. Však taková myšlenka se pro ně stane hrozivou noční můrou, z které ve zpětném působení budou sklízet trpké plody svého konání, až k prožitkům utrpení, které tak přehlíželi. Nikdo a nic se neschová před spravedlností Boží.

Jen pomyslete, kolik jen lidí dostalo darů do života ve svých různorodých schopnostech a tito lidé je využívají jen pro sebe, nebo je pokřivily, zaprodaly, znehodnotily!

„Komu bylo mnoho dáno, bude po něm mnoho požadováno!“ Za své dary – „hřivny“ budeme muset všichni skládat své účty. „Nikdo neodejde, dokud do posledního haléře nezaplatí.“

Ještě více podobných vět bych zde mohl psát, ale bez skutečného prožívání, vžívání, soucítění s lidskými bolestmi, to jen stěží pochopíme.

Proto se učme prožívat s ostatními i v utrpení. Lépe tak pochopíme velké souvislosti života v zákonitostech stvoření, sílu našich myšlenek, slov a činů.  Naučíme se radostně pomáhat tam, kam budeme přivedeni. Též najdou se i tací, kteří nechtějí pomoci, ale věřte, že je zde miliony dalších, kteří čekají, byť jen na radostný pohled, úsměv, či pár povznášejících slov. Nelze žít stranou od ostatních lidí, nehledět na skutečný svět kolem sebe, nenaslouchat svědomí a celému stvoření. Jsme tu proto, abychom prožívali v pravdě, v hledání smyslu života, ve Světle Boží Lásky, ve vesmíru, ve SMÍRU.

Velká špína je zažrána do všech duchovních svátků i do našeho duchovního roucha. Žádný módní trend to nezachrání, žádná dieta, peníze, moc, či falešná víra a pomoc. Každým dalším duchovním svátkem, který neuchopíme správně v jeho významu a poselství, nám jen utíká čas na naše probuzení – znovuzrození. Procitněme k pravému poznání právě v den velikonoční.

Vzpomeňme na to, přejme si to, aby pak každý jeden den, jenž nám je dáván, rozbil  kousek z okovů nedůvěry, které jsme si sami ukovali naším špatným jednáním. Pohleďme tváří v tvář, co vše jsme ukřižovali v sobě i v ostatních. Vezměme to zpět z těchto křížů do svých srdcí, do svých životů. „Vstaňme zmrtvích,“ jelikož pokud nežijeme i naším duchem, tak jako by, jsme už mrtví byli.  Každá další a další chvíle utváří náš osud, naši budoucnost, naději i utrpení. Rozhodnutí je na nás.

Pozemské lidstvo, čerpající z této země, z vesmíru a celého stvoření slyšte velikonoční volání:

„Pomáhejte pravdě, žijte s vírou v Boha, procitněte ve své službě.“

 

Modleme se:

„Otče, prosím Tě, dej aby o velikonočním pondělí, smělo procitnout, co nejvíce lidských duchů, aby jejich čisté chtění, přineslo bohaté požehnání České a Moravské zemi i veškerému stvoření!“

Amen.

 

KK.