Umělec musí být opravdovým "služebníkem", tlumočníkem Přírody a Boží tvořivé síly,

která oživuje a inspiruje vše. Musí být schopným prostředníkem mezi

dokonalými idejemi ze Světla a lidmi.

Toto je jeho mise: probudit duše svých posluchačů i pozorovatelů, a ne jenom obdiv!

 

UMĚNÍ a UMĚLEC

 

Ideál je tím čím je, díky i navzdory idealistům,

 avšak bude existovat i když nebudou idealisté, kteří by ho žili a předávali.

Toto platí i pro umění a pro umělce, též také pro vědu a pro vědce, ale samozřejmě i pro víru a věřící. Tyto čtyři archetypy, jenž přetrvávají věčnost se stávají cílem pro mnohé trpělivé

a odvážné, kteří dokážou překonat osobní nevědomost a nevědomost okolí.

Všemi těmito směry by měla prostupovat jiskřivá a oživující nitka umění, jako projev krásy, harmonie, souznění i našeho prožívání se zákonitostmi vesmíru. Zkusme si uvědomit,

 že ideál, umění, věda a víra tu bude neustále, jako projev skutečného pohybu a neustálého nutkání něco tvořit, hledat, ale i toužit a snít. Bude se to dít neustále, jelikož i toto je silně zakotveno v lásce a Vůli Nejvyššího, i když nebude existovat ani jediný idealista, umělec, vědec, věřící člověk, který by toto zachytil a přenesl, ztvárnil, zhmotnil, zviditelnil

do našeho pozemského světa.

 

Však každý člověk, který čerpá z tohoto zakotvení v celém stvoření nikdy nesmí nazývat jakoukoliv činnost, nebo domnělou kreaci „uměním“! Jen se porozhlédněme kolem sebe, co vše je nazýváno uměním, jaké hrůzy, patvary, řev a disharmonie. Člověk jakoby stále více ztrácel vzácné napojení na proudy inspirace z výšin, které už v dávných dobách byly opěvovány všemi, jenž směli čerpat z těchto darů i za pomoci ,,Můz". Ale opět i zde byly a jsou porušovány dané podmínky, zákonitosti a přísliby. Lidé si i z tohoto úžasného daru vytvořili rejdiště mamonu, slávy a svého osobního vlastnictví - autorství, které jim nenáleží! Kolik jen lidí na tom jen parazitují, lichvaří a bohatnou. Je to velká bolest a hanba pro umění a všechny, kdo se jím vážně zabývají! Což nejsou umělci, idealisté, ale i vědci inspirováni přírodou, vesmírem, svým okolím atd.? Jediným autorem a stvořitelem toho všeho je ten Nejvyšší, Pán všech světů. Vždyť mnozí už pouze imitují, napodobují, formují a vyjadřují své zvrácené představy a zmatené pocity, ne skrze cit ani své srdce.

Když je charakter umělce hrubý, jeho umění - pokud ho lze takto nazývat - bude též hrubé a sprosté, přestože lidé jeho generace, nasáklí stejnými idejemi, to hned nepozorují. V tom tkví též odpověď na mnohé hrozné dění a výtvory kolem nás. Ano, v umění se dá mnohé předat, zdokonalit i nalézat nové formy a ztvárnění našeho žití i prožívání na této zemi v tomto i posmrtném životě. Nelze však každý výtvor, projev, výraz, nebo výklad nazývat uměním a ještě za to brát odměnu (natož doživotní). Člověk má a může načerpat a předávat krásu, harmonii i naději z celého stvoření a všech světlých úrovní nad námi, ne jenom vzít, vlastnit a zpeněžit, či dokonce zdeformovat, pošlapat a zničit.

Pouze v pokoře a s díkem vzhůru, smí člověk čerpat  a předávat z velkých darů božích, všem ostatním k jejich probuzení, pohlazení, radosti a lásce. Pak mnozí by se stali v těchto zušlechtěných darech opravdovými božími služebníky, a to nejenom v myšlenkách a slovech, ale i v činech. Umění by nemělo vyjadřovat pouze určitý stav vědomí člověka, ale mělo by usilovat o zachycení nejvyššího ideálu lidského bytí a neustálé přítomnosti Boží tvořivé síly lásky a spravedlnosti.

V současnosti je umění, věda i víra podrobena různým interpretacím, které se stávají stále více subjektivní a vyhraněné. Velká část rádoby osvícených v těchto oborech, tak prezentuje jenom sebe a svůj postoj i náhled na svět, čerpajíc pouze z často vydřeně naučeného  pozemského vědění.  Proto se stále střetáváme s projevy, objevy i odpověďmi, které nás neuspokojují, jelikož nenaplňují našeho ducha, náš cit a to právě proto, že se nezachvívají v těch prvotních, nezkalených archetypech umění, ideálu, vědy a víry.

Dnes už často smíme, ba i musíme pohlížet a poslouchat, jak až v chorobné potřebě vyniknout, uspět, zviditelnit se, překračují se všechny hodnoty opravdového lidství, umění, krásy a slušnosti. Překračuje se tak zákon "Dávání a braní", zákon "Pěstuj krásu", zákon "Zušlechťuj sebe i své okolí" a další. Všechny hranice se stále posouvají, tolerantnost si pleteme s benevolencí a lhostejností. Úpadek si pleteme s vyspělostí. To nás jen vede k dalším překážkám, jak správně pochopit a uchopit motivující ideál, povznášející umění, pomáhající vědu a nepřemožitelnou víru a lásku k Bohu.

Současný zmatek idejí, který postihuje principy, prostředky, cíle, vědu i umění  pochází z nevědomosti a neznalosti zákonů stvoření – což v nás vzbuzuje strach – uspokojit jedny, nebo druhé, zalíbit se tady, nebo tam, dát za pravdu jedněm, nebo druhým, žít, nebo přežívat, věřit, nebo nevěřit, být dobrý, nebo lepší, snít, nebo zoufat, neuznávat minulost ani budoucnost a při tom snít pouze o současnosti v neustálém spěchu dnešního světa, který tak nikdy, nikdy nenalezne a nezíská vytoužený mír a posilující nádech poznání a umění Boží Lásky.

 

 Dovolte mi ještě závěrem použít krásná slova Richarda Wagnera:

 

,,Věřím v Boha Otce, v Mozarta a Beethovena,

stejně jako i v jejich učedníky a jejich apoštoly.

Věřím v Ducha Svatého a v pravé Umění, jediné a nedělitelné. Věřím, že toto umění pochází od Boha a žije v srdcích všech lidí osvícených nebem. Věřím, že ten, kdo pouze jednou okusil jeho vznešenou dobrotu, se k němu obrátí a již nikdy ho nezradí. Věřím, že všichni mohou skrze něj dosáhnout štěstí. Věřím, že u posledního soudu budou hanebně odsouzeni všichni ti, kteří se na této zemi odvážili obchodovat s tímto vznešeným uměním, ježto ho zesměšňují zlobou srdce a sprostou smyslností. Naopak věřím, že jeho věrní učedníci budou oslavováni v nebeském bytí, zářivém, s jasem všech sluncí, uprostřed vůní a dokonalých akordů, a že budou na celou věčnost spojeni s božským pramenem veškeré harmonie.

Kéž by mi byla udělena taková milost! Amen."

 

KK