Sedmý den

schází nám

 

 Nic není náhoda, ani počet dní v týdnu, ani jejich pojmenování. Pondělí přichází po neděli, středa je střed týdne a  sedmý den je neděle sváteční den. Měl by to být klid od práce a fyzické zátěže. Tento velmi důležitý den byl nám dán ku pomoci, k záchraně našeho ducha i našich životů. Dnes už si tento dar skoro nikdo neuvědomuje, nikdo se nepozastavuje nad tím proč, máme sedm dní, proč každý z nich má svou vlastní barvu, své vlastní vyzařování na člověka a tím i vliv na jeho náladu, denní i noční aktivitu nejenom jeho těla, ale i ducha. Určitě mi tento fakt potvrdí mnoho z vás, kdy s každým dnem máme spojen nějaký pocit, náladu či chuť k určité činnosti s patřičným prožíváním. Toto si lze představit už jen v myšlenkách. Je to podobné, jako s počasím, i to v nás vyvolává nálady a činnosti, kterými se chceme a můžeme zabývat. Těžko bychom v dešti mohli a šli sázet, nebo ve velkém větru jezdili na kole apod. Je zvláštní, že u počasí jsme daleko více schopni akceptovat jeho příznačnost a brát jej tak na zřetel při naší denní činnosti. Však pokud se vrátíme k našim sedmi dnům v týdnu, je to podstatně horší. Nebudu zde rozvádět každý den zvlášť, ale pouze den sváteční, který nám v jeho opravdovém prožívání stále více schází, i když v kalendáři jeho jméno nalézáme a můžeme si jej vždy na konci týdne odškrtnout. Ale to ještě neznamená, že jsme ho správně využili, tak jak nám byl dán. Z tohoto dne už pouze vnímáme čas, který nám dává a který tak bezohledně zneužíváme.

Z drahocenného pokladu jsme neudělali krásný den, ale pouze další pracovní čas k získávání peněz a jiných materiálních potřeb. Jezdí se donekonečna po nákupech nebo tento čas využíváme pro naše ,,novodobé modly“, které vždy upřednostňujeme. Jsou to různé koníčky, televize, počítače,  sport, atd. ….

Jsme tak necitliví, že často jdeme rušit i přírodu, stromy, květiny, louky, lesy, háje a všechny její přírodní bytosti při jejich prožívání svátečního dne, s motorovou kosou v ruce a pocitem, že děláme dobrou věc (opět pouze pro sebe). A nebo vtrhneme do lesa s ,,motorovkou“ a necitelně i nenasytně kácíme krásné kmeny ve svátečním dni s pocitem, jak v zimě ušetříme za topení a ještě se ohřejeme. Každým takovýmto jednáním ztrácíme sedmý den více a více, i jeho opravdovou vzácnost a dar, který nám tím byl dán. Ve všech dnech si můžeme uvědomovat dary života, které dostáváme, a děkovat za ně Nejvyššímu, ale to už jsme zapomněli i přesto, že nedělní den byl k tomu předurčen. Zeptejme se co z něho zbylo?

Sedmý den nedělní máme v klidu a míru přemýšlet o našem životě, o jeho hodnotách i dalším naplnění v harmonii se Zákony Stvoření. Rozvíjet náš cit a nasytit ducha, který také potřebuje svou stravu, aby nám více mohl pomáhat v našem životě. Uvědomit si všechno naše jednání i smýšlení z předešlých dní celého týdne. Dobře zvážit, jestli jsme se zachovali vždy spravedlivě i pravdivě vůči lidem, sobě, přírodě i celému Stvoření. Též jestli naše činny, práce, slova byly ke cti a vzdáním díku našemu Stvořiteli - Pánu všech světů - Svatému Bohu.

Vůbec nezáleží, jestli jste věřící, nebo nejste, pro všechny je tu sedm dní i s jejich pojmenováním a významem. Nebyla to náhoda, jelikož ta neexistuje!

A také určitě sami dobře víte, že stačí tak málo, abychom prožívali neštěstí, bolest, zdravotní potíže, úmrtí našich blízkých i další utrpení,

a v tu chvíli si každý v nouzi vzpomíná na slovíčko ,,Bůh“ ! Snaží se jej správně vyslovit, napojit se na jeho sílu s prosbou o pomoc i odpověď. Však pokud se člověk nenaučil správně používat cit a napojit svého ducha, bude toto slovíčko pro něj jenom slovíčkem, které mu nepomůže.

A to vše si zavinil sám, jelikož jej mnohokrát strhnul do propasti svých špatných vlastností, nejenom slovně, ale i činem, když pohrdal všemi dary, které dostal, a to i ve svátečním dni, sedmého dne.

Ano, takto zní dar nedělního dne:

      

             ,,Pomni, abys den sváteční světil!“   

Není tím rozhodně myšleno bezmyšlenkovité odříkání otčenáše, bezduché chození do kostela atd. Jelikož bez opravdového našeho chtění, bez prožívání našeho ducha, jsou to opět jen slova a strnulé rituály. Není se pak čemu divit, že na základě těchto i jiných zkušeností mnozí nechtějí ani nevěří ničemu. Já sám jsem to také prožil, ale tím nejsou vyčerpány všechny možnosti, ani uzavřeny další cesty, to mi věřte! Mnohdy se jedná pouze o správné vysvětlení a  pochopení pojmů a slov, která brání v živoucím uchopení pravdy o našem Stvořiteli a všech zákonitostech, bez kterých nemůžeme žít. Nelze je bez újmy obejít, vyhnout se jim, pošlapávat je nebo překrucovat. V těchto chvílích může pravda bolet, ale záhy zjistíme, že nám dává oporu, naději, svobodu a spravedlnost. Ano, ano, velmi mnoho jsme toho zapomněli, odmítli a pošlapali. I tak věčné pravdy, které nám byly dány skrze proroky, zvěstovatele slova, Syna Božího Ježíše Krista, apoštoly i Syna Člověka!

A pouze na nás záleží, jak s tím vším naložíme. Však ptejme se kdy, když ne teď, a kdo, když ne my? Když se právě okrádáme i o sedmý den v týdnu, o sváteční den a jeho správné využití s duchovní silou, která mu náleží. Naučme se prožívat každý den včetně nedělního v harmonii se Zákony Stvoření ke cti našeho Stvořitele. Času není nazbyt, každý den svými činy, slovy i myšlenkami zaséváme.

A co zasejeme, to i sklidíme!

Karel Kříž