Tento článek vznikl mnohem dříve, než je zveřejňován. Ale hlavní impuls k jeho napsání (činu), jsem získal  při čekání  ve frontě u kasy v jednom "marketu". Jen se v klidu rozhlédněte kolem sebe a podívejte se na všechny ty lidi co nakupují. Podívejte se na ně, také do tváře, do očí. Příliš radosti a naděje neuvidíte. Nevyhnete se ani tomu, že k vašim uším dolehnou i jejich slova s intonací v hlase, která vám často vytvoří nehezké obrazy před očima. A právě v tento moment jsem si uvědomil, jak málo času, poznání, vědění, stačí lidem, aby ve svých rozhovorech kdekoliv rozsévali beznaděj.

 

Rozsévači

beznaděje,

 

 

tak by se dali nazvat mnozí lidé kolem nás a někdy i my sami se tak chováme. Potkáváme je v obchodech, v čekárnách, na ulicích i všude jinde při náhlých rozhovorech, ale také při plánovaných schůzkách, návštěvách apod. Často se tváří jakoby nic, jakoby to co říkají by měla být samozřejmost, nevyhnutelnost – jejich zkušenost (asi jediná), ale páchají tak mnohem větší zlo než si o sobě myslí a než tuší všichni jejich naslouchači! Při svých rozhovorech mluví o špatnostech současného světa i celkového stavu všech věcí o možných katastrofách, které snad lidstvo zastaví a vzpamatuje s důrazem na beznadějnou situaci. Tváří se, že všemu rozumí a všechno je jim naprosto jasné. Snad by si v duchu přáli i něco jiného, lepšího, ale jejich rozum a strach jim to nedovoluje. Čerpají však pouze ze svých malých zkušeností, možná i nesplněných snů a přání.

Poznání všech přírodních zákonitostí, je jim cizí.  Snad s obavou z většího uvědomování a soucitnějšího prožívání s okolním světem, kdyby za mnohá dění museli vzít i vlastní odpovědnost s nutnou nápravou. V tomto pokřiveném vnímání je utvrzuje vnější svět se všemi jeho vlivy a podněty v podobě degradace společnosti na všech úrovních. Ve svém stavu zdánlivého nadhledu nad věcí a svým dlouholetým vypozorovaným zkušenostem se o to více ukolébávají v nečinnosti i nechuti jít a změnit tento zoufalý stav věcí o kterém tak zkušeně mluví. Při pohledu na tyto lidi, často zjistíte, že nemusí nutně materiálně, zdravotně, či jinak strádat, což by v opačném směru mohlo vyvolat pocit, že mají velký důvod takto mluvit. Ale ani v jednom z těchto jmenovaných případů nejednají tito lidé správně!

Velmi mnoho, opravdu mnoho lidí si neuvědomuje, že v každé své životní situaci, ať už vědomě či ne, čerpá ze životadárné síly bez které by tu nemohli být ani žít! Tuto sílu stále odebíráme a přetváříme skrze své vlastní životy,  svou svobodnou vůlí v rozhodování, a potom ji předáváme skrze svá slova, myšlenky a činny dále do celého světa, přírody, vesmíru, Stvoření. Zde je velmi často porušován zákon ,,dávání a braní‘‘ v celé jeho nutné harmonii a zákonitosti. Jelikož tato síla je nám ze Stvoření dávána z lásky ku pomoci a k životu a ne proto, abychom šířili strnulost, beznaděj, zoufalství a nechuť žít, včetně všech pokřivených názorů na opravdový smysl života. Tito rozsévači beznaděje tímto svým konáním v mnohém tak  vytvářejí tu hrozivě skutečnou realitu o které tak zkušeně mluví, nejenom pro sebe samé, ale i pro ostatní. Jelikož vše začíná v myšlenkách a představách. Jejich názory a slova v mnoha lidech probouzí ještě větší zoufalství a beznaděj z které pramení zloba, nenávist, smutek, trápení a to vše přivolává další špatné děje a další a další, které jsou nutnou odezvou všech těchto jednání v prvopočátku tak nevinného rozhovoru s těmito lidmi. Proč tak jednají a potom jakoby s klidem odchází na jiné místo?

Snad proto, že si potřebují ujistit, že jsou na tom mnozí ještě hůře a že to, jak smýšlí je správné a jediné argumentující řešení pro svou omluvu svého vnímání světa, sebe i svého okolí. V mnohém tak lidem berou či podkopávají naději, víru, přesvědčení i touhu po spravedlnosti, pravdě, harmonii, lásce a mnoha dalších ušlechtilých citech i lidských hodnotách. Není to snad také jeden ze způsobů, jak v člověku lze ubít – zabít tyto krásné lidské hodnoty, sny a ideály ?! Ano, lze zabíjet také v citu a v myšlenkách! A tím je i překračován zákon ,,Nezabiješ!‘‘.  

A takové ubíjení najdeme dnes právě všude, na každém místě na světě! Bezlítostné zasazování ran tohoto druhu stalo se doslova každodenní záležitostí v jednání lidí na zemi! Mnozí tím škodí nejenom sobě a současnosti, ale i druhým a budoucnosti. V každém našem přítomném okamžiku je skryt i ten další, budoucí chvíle – budoucnost. Co zasejeme to sklidíme. Nelze to jinak. Je to tak prosté a jednoduché, že pokud si toto uvědomíme a pochopíme, zjistíme jak velkou a láskyplnou naději nám to dává. Nenechme si ji brát ,,rozsévači beznaděje‘‘ , A buďme bdělí, ať ani my se jimi nikdy nestaneme!

Mysleme na to, že naděje je nám dávána už po staletí v poznávání a naplnění přírodních zákonů celého Stvoření, je nutné poznat je a žít s nimi

ve – smíru a harmonii, tak jako všechna příroda a celý vesmír kolem nás.

 

Karel Kříž