Králové a rytíři probuďte se!!!

 

Král znamenal řád, naději slabých a zdrženlivost mocných. Král chránil své poddané jako koruna stromu hnízdící ptáky. Když byla srdce králů odvážná a čistá, velké byly i jejich činy. A ze stínu dávných bojišť jejich sláva vstoupila na nebe, aby jako hvězda svítila na cestu těm, kteří přicházejí po nich.

Nejsme králi, ale stává se, že se i naše srdce rozbuší naléhavým tlukotem, když je třeba hájit slabé, postavit se násilí a prosadit spravedlnost.

To se v nás ozývají srdce dávných králů.

 

Jak nádherná a povzbudivá slova, plná odhodlání, statečnosti i naděje. Pánové, mužové země České, Moravské i Slovenské, zlí králové nám vládnou v těchto dobách, nechrání svůj lid, ani svou zem a vše co je v ní zakotveno. Odvaha a čistota dnešních králů se mísí s dekadentním bahnem společnosti, se stále větším překračováním svých pravomocí vůči lidu, bez odpovědnosti, svědomí a soucitu.

Bojují jen za svá přání, neslyšíce volání lidu a ducha tohoto národa. Jejich sláva nesvítí a po nich potopa. Však věřím, že mnoha mužům buší srdce stále naléhavěji, jelikož volání a naléhání k probuzení tohoto národa stále stoupá!

 

Králové v bitvách a válkách krájeli zemi jako velký koláč – jeden díl tomu králi, další jinému. Strážili hranice, budovali hrady a pevnosti. Brzy nebyl žádný kousek země, který by někomu nepatřil.

Byli však i jiní velcí lidé. Jejich mysl mířila výš, vzlétala vysoko nad kamenné hradby oddělující krále a rytíře, sedláky a žebráky. Jejich posláním bylo hojit rány, dávat útěchu a pomáhat bezbranným.

Kdo byl větší. A kdo víc měnil svět…?

Boj a milosrdenství jsou dvě různé tváře života.

 

Též dnes naši zlí králové a vládci krájejí tuto zem, rozprodávají ji cizákům jiného smýšlení i cítění. Brzy nebude žádný kousek úrodné země, která by dávala svou sílu do plodin, jež jsou pro nás určené a důležité. Hranice nestráží a stále více nechávají vlévat do naší země špínu a kdejakého lichváře, kupce, překupníka atd. Chtějí zadusit tuto zem i tento národ, rozmělnit jeho sílu i poslání ve společenství s jinými státy, které nás mají pohltit.

Ale zvěstovatelů Pravdy a Světla přibývá, rytířů se štíty Světla také a se zástupy strážců slabých a bezbranných budou pomáhat této zemi.

Ano, boj a milosrdenství jsou dvě tváře života, ale milosrdenství není tupost a bezhlavá oddanost špatným králům a vládcům!

 

Štíty a prapory byly svědectvím, hrdinství a ctnosti rytířů.

Štíty s vodou, křížem, orlem, lvem, mečem či lilií, s hvězdami i sekyrami, v barvách rudých, modrých, bílých, stříbrných i zlatých.

Dnes už rytířským znakům nerozumíme. Kdybychom uměli, četli bychom z nich příběhy o statečnosti a odvaze jejich nositelů.

Život rytíře od bitvy k bitvám, ve kterých bojoval. Tělo rytíře bylo mapou všech jizev a ran, které v bojích utržil. Urozená duše rytíře trvá v jeho činech.

 

Kam zmizely ty štíty a prapory, hrdinství a ctnosti našich mužů, rytířů, králů a vládců? Kam? A kdyby byly erby, co by na nich bylo - peníze, EU, fotbalový team, či by to byl pouhý znak vlastnictví „tohle je moje a jenom moje!“. Asi to zmizelo na stadiony do sportovních utkání, ale vždyť je to jen další zkažená forma římských her v čele s pokřivenými „gladiátory“, kteří nebojují za svobodu. Jen se podívejte i na ty, co tomu fandí, co to platí a podporují. Historie se bolestně opakuje. 

Praví rytíři probuďte se! Naše země volá! V našem erbu i praporu bude znamení Světla, jež rozráží tmu, přináší naději a spravedlnost!

 

V dávných dobách lesy jen pozvolna ustupovaly osadám a polím.

Trvalo mnoho let, než zemi pokryly kupecké stezky a cesty jako síť s velkými oky. Stejně neochotně jako před člověkem ustupovala divočina, lidé přijímali zákony a pravidla mírumilovného soužití:

Muž smí mít jen jednu ženu.

Násilí musí být trestáno.

Právo a spravedlnost platí pro všechny.

Však vždycky se našli lidé, pro které zákon neznamenal víc než pouhá slova.

Najdou se i dnes. Zákony si však tvoříme především sami sobě.

A každý máme svobodnou volbu.

 

Dnešní příroda nedobrovolně ustoupila až na samou únosnou hranici, kdy každé její další nerespektování a znásilnění bude těžce vráceno lidem zpět ve formách živelných katastrof a pohrom. Kupecké cesty stále přibývají s nárůstem dalších a dalších prodejců něčeho a ničeho. Ruku v ruce jsou s tím překračovány všechny zákonitosti stvoření, přírody, vesmíru. Svobodnou vůli jsme zneužili, zneuctili, překroutili a nepochopili správně. Lhostejné přihlížení ke špatnostem, zvrhlostem, nespravedlnosti se stalo normou společnosti, a to se slovy, že se s tím nedá nic dělat, že vše je v moci těch zlých a špatných králů i vládců, kteří si zákony upravují a navrhují dle svých potřeb. Kam zmizela spravedlnost?

Ztratila se pod jednoduchou volbou, nechat vše být, nějak to dopadne.

 

Takto to nemá a nemělo být. V říši stromů najdeme mnoho vznešených, moudrých a spravedlivých králů, kteří chrání a posilují své území ve všech směrech. V jejich erbech nalezneme dubový, lipový, javorový, březový či jasanový list stromu. Též v jejich korunách stromů lze číst i naslouchat příběhům, které nás mohou poučit a pomoci nalézt ztracený vztah k zemi, k půdě, k zákonitostem přírody a celého stvoření ve Vůli Nejvyššího.

Jedině tak můžeme být pravými rytíři, kteří budou pomáhat naplnit

„Království nebeské na zemi“ s jediným spravedlivým králem a vládcem.

 

Karel Kříž

 

K tomuto článku mě inspirovaly výňatky ze zdařilé knihy:

„PŘÍBĚHY ČESKÝCH KNÍŽAT A KRÁLŮ“

Napsala: A. Ježková, R. Fučíková

Vydavatelství: Albatros