Knihy a knížečky

Bez schopnosti číst a psát by nebyly. Též bez stromů by nemohly vzniknout, a proto knihy mají ke stromům velmi blízko. Uchovávají v sobě mnoho prožitků, vzpomínek i informací, ale na rozdíl od stromů se opravdová čistota, pravda, krása a další ušlechtilé vlastnosti z tenkých bělavých listů papíru pomalu vytrácí.

Kniha byla vzácnost, ale opět člověk zneužil tohoto daru a vnesl do knih mnoho zlého, nečistého, lži a kdejaký zvrácený výjev, názor i prožitek. Dokonce je to někdy považováno za umění, za moderní umění s alibistickou výmluvou, že tu máme svobodu slova i projevu. Nebo, že je to pouhá realita, ale kdo tu realitu vytváří, kdo nese za ní odpovědnost?

Smutek vlévá se tak do lesů, prochází korunami stromů, které šumí a šustí jak stránky papíru v knihách, či volně ve větru. Ptají se nás, ptají, jak dlouho budeme ještě zneužívat svobodnou vůli v jejím špatném pochopení?

Nevím, co jim odpovím, ale moc bych si přál, aby naše psaní, čtení i další lidské tvoření bylo inspirováno krásou, láskou, odvahou,

čistotou mysli i našich činů.

Když jsme začali doma vyrábět miniaturní knížečky ze dřeva, uvědomil jsem si, a též prožil a stále prožívám, tu krásnou, nádhernou, ale též náročnou ruční práci, než vznikne jedna malá knížečka. Kolik hodin to trvá, kolikrát projde několika páry rukou před svým vstupem do světa. Možná kdyby každý spisovatel musel každou svou knihu nejdříve sám ručně vyrobit, snad by zvážil co do ní napsat, co v ní poslat dál do světa, do života ostatním lidem. Ó kolik zbytečných a hloupých knih by zmizelo z této země, kolik stromů by bylo ušetřeno a jejich dřeva. Mnohokrát nesou knihy na svých hřbetech i uvnitř hrůzu, sprostotu i tíhu špatných slov, temných myšlenek a zlého konání lidského tvora.

Musím zde připomenout, že každý člověk na této zemi je nerozlučně spjat se svými myšlenkami, slovy a činy. Takže spisovatel se svou knihou, herec se svou rolí, truhlář se svým výrobkem, zpěvák se svou písní, pekař se svým chlebem, lékař se svým rozhodnutím atd. Každý z nich ve svém působení, chtění za pomoci svobodné vůle do své práce, záliby, koníčku něco vložil, co nějakým způsobem dál ovlivnilo, ovlivňuje další lidi, kteří potom díky tomuto ovlivnění mohli udělat nějaký další čin (akce - reakce), který způsobil radost, štěstí, naději, ale také bolest, trápení, smutek a žal ostatním lidem. V tom případě se vina táhne celým tímto řetězcem lidských činů, až k jeho původci, kdy na něj stále doléhá tíha odpovědnosti za své konání, aniž by to kdokoli tušil. (Co zasejeme, to sklidíme!)

Lidé tomuto ději nechtějí věřit, ale je skutečný víc, než si dokáží představit. Jeho trvání ani naší pozemskou poutí nekončí.

V knihách, v časopisech a i na dalších místech lidského života se v dnešní době  táhne odraz anonymní tovární - strojové velkovýroby chrlící pouze produkty, za kterými se skrývá jenom a jenom stále větší touha po zisku a penězích. Odpovědnost za toto dění nechce nést nikdo. Z lidí jsou zaměstnanci v normách, úkolech a pravidlech bezohledného kapitalismu, bezbřehé demokracie na žebříčku dočasné a pomíjivé úspěšnosti a slávy.

Kde by stál strom, či ručně vyrobená kniha, nebo jiný krásný výrobek, plný hřejivé energie? Slovně jej snad ocení mnozí, ale penězi už jen stěží, což lze za současné ekonomické situace i pochopit. A tak se skupují levněji lži, podvody a plytká slova bez duše, srdce i citu.

Věřím, že jsou stromy rádi za krásné výrobky z jejich dřeva, kdy se jejich vnitřní i vnější krása může snoubit v ušlechtilé práci všech, kteří s nimi souzní. Věřím, že pokud mohou nést čisté stránky papíru a knih krásná slova, tak jej nesou s radostí, protože služba pokáceného stromu tím nekončí v kamnech, při jedné chvilce tepla, ale ve slovech plných naděje, lásky, pravdy, odvahy, spravedlnosti a pravého vědění, jenž může hřát i povznášet člověka na duši, na jeho životní cestě po mnoho generací, dalších stovky let.

 

KK