BUDDHA

 

Na mém počátku hledání hlubšího smyslu života a cesty k poznání Boha bylo mnoho knih.  Příběh Buddhy mi velmi pomohl. Do dnes mě stále oslovuje, stejně tak jako život a slovo dalších poslů a zvěstovatelů ze světlých výšin.

Vždy jsem si přál zmínit se lidem i o jeho slovech, a tak bych rád učinil právě teď.

 

Buddha byl jedním z připravovatelů cesty v Indii kolem roku 621 – 543 př. n. l.

Připravovatelem  cesty pro samotné Slovo Pravdy, které se mělo nezkaleně a mohutně rozlévat do všech srdcí a duší až dodnes.

Asi ne všichni vědí, že co mladý princ Siddhártha – Buddha v čisté touze a snaze započal, v ještě větší službě a vyšším věděním pokračoval dále jeho vnuk Gautama – Buddha.

Nebyla to jednoduchá cesta ani pro ně, ani pro žádného z připravovatelů cest na různých místech naší země. Bůh věděl o různorodosti a zralosti lidských duchů na zemi, proto vždy v určitý čas a na určité místo byli přivedeni a probuzeni „zvěstovatelé“ jeho věčných zákonů a pravdy, ku pomoci lidstvu. Každý byl jiný po všech stránkách, proto je nelze srovnávat, ani porovnávat! Jediné, co je spojovalo, bylo Slovo Pravdy, jež směli předávat lidem a též jediný

Bůh Otec, Stvořitel, Nejvyšší, Pán všech světů, Věčný, jehož oslovovali s úctou, láskou

a pokorou odlišně.

 

Zažíval jsem nádherná dobrodružství, procházel se po paláci v Kapilavastu i jeho zahradách. Putoval s princem Siddhártou po Indii, kdy kráčel touto zemí, jako opovrhovaný pária a poznával její lid i skutečný život. Kdy prožíval probuzení svého ducha,

poznání svého úkolu i smyslu života. Prožíval jsem s touto přijatou knihou mnohé

a děkuji za to!

Nebudu Vám zde přepisovat celý její nádherný příběh, ale rád bych zde zaujal Váš zrak

i Vašeho hledajícího ducha krásnými slovy z této knihy.

 

Siddhártha začal mluvit:

„Buďte zdrávi, milí přátelé, žáci, hosté i vy, bytostní, kteří jste zde s námi!

Toto je první řeč o nauce darované nám Věčným, kterou k vám pronáším. Naslouchejte pozorně a přijměte ji do svého srdce! Doufám, že budou následovat ještě mnohé další, ale tato je zvlášť důležitá.

Když jsem mluvil o životě, řekl jsem vám, že život je řetězem utrpení, i když těm mladším z vás se to tak ještě nejeví. Toto utrpení jsme si přivodili sami; hlavně svými falešnými žádostmi. Musíme tedy tyto žádosti překonat. Pak na nás nebude utrpení již tolik doléhat.

Teď však dávejte pozor, nyní přijde to nové, co jsem vám ještě neříkal!

Chceme-li překonat žádosti, musíme se změnit. Ale jak to máme provést, zejména my starší, kteří již máme podstatnou část života za sebou?

Dlouho jsem o tom přemýšlel, až mi bylo pomoženo shůry. Nalezl jsem cestu k úplné přeměně člověka. Skládá se z osmi stupňů, z nichž každý jednotlivý musí být beze zbytku prožit, než můžeme přistoupit k dalšímu. Nemůžeme také žádný přeskočit, neboť navazují jeden na druhý.

Chcete-li jít se mnou touto cestou, vystupte tedy nejdříve na první stupeň, na jehož bráně se skví slova:

Pravá víra.

 

Obě slova musíte zdůraznit stejně, neboť záleží nejen na víře, nýbrž také na její pravosti. Bez víry jste bezmocní. Ale vaše víra musí být pravá, musíte být skálopevně přesvědčeni, že Věčný je Pánem všech světů. Ostatní, jako Šakra, Višnu, Šiva a Lókapáda jsou jeho služebníci, kteří vám mohou pomáhat, jestliže s nimi sloužíte Věčnému. Mátra je zlý, od toho se odvraťte! Jestliže tomu správným způsobem věříte, pak se vám podaří vystoupit na druhý stupeň, na jehož bráně je vytesáno slovo:

Odhodlání.

 

Víra v Pána světů musí být tak silná, že se rozhodnete sloužit jen jemu, že zapomenete sami na sebe a oprostíte se od všeho dosavadního. Musíte začít žít novým způsobem, jak to většina z vás již učinila. Pryč se vším starým! Vše, co vás poutá k minulosti, musí zmizet! Téměř nepozorovatelně pak vstoupíte na nový stupeň, který se jmenuje:

Slovo.

 

Věčný nepotřebuje mnohomluvných služebníků! Máte být skoupí na slovo a o každém slově, které promluvíte, máte uvažovat, je-li plnohodnotné. Sem patří také příkaz: Nelžete! Buďte toho pamětliví! Slovy se snadno hřeší, ale náprava je těžká.

Ze slov však povstává:

Čin.

        

To je další stupeň. Jestliže vaše slova přimějí k činu vás nebo jiné, výsledek je stále týž. Byla-li vaše slova dobrá, podá o nich svědectví dobrý skutek. Nedbáte-li však svých slov, vzniknou z nich špatné činy, které vám i ostatním způsobí škodu.

Chraňte se toho! Snažte se naopak ze všech sil, aby neminul den, v němž byste nevykonali alespoň jeden dobrý skutek. Přemáhejte sami sebe. Donuťte se vykonávat věci, které se vám zdají být těžké. Tím snadněji zdoláte pak tento stupeň.

A povím-li vám o dalším stupni, mnozí z vás se budou usmívat.

Jmenuje se:

Život.

 

Ano, pomyslíte si, že přece žijeme všichni! Musí-li se vůbec o tomto stupni zvlášť mluvit, pak by měl stát na prvním místě. Ale není tomu tak, přátelé, vy ještě nežijete! Žít neznamená hovět přirozeným potřebám, jako je tomu u zvířat nebo u rostlin. Žít znamená hýbat se a být činný, dokazovat skutkem, že jsme opravdu živí.

Je to naprosté využití každého okamžiku, ať prací nebo myšlením. Pak, až nadejde čas, dovede nás takový život z pozemského bytí do pravého života na onom světě.

Proto se následující stupeň nazývá:

Snaha.

 

Máte se snažit žít tak, abyste opět nalezli své východisko. Z onoho světa jsme přišli a onen svět musíme hledat. Vy víte, že toho nemůžeme dosáhnout jediným životem,

a že se proto musíme narodit na tento svět vícekrát.

Ale říkám vám, že se na svět vracíme opět jako lidé, nikoliv jako zvířata nebo rostliny, neboť ty jsou jiného druhu než my! Člověk, zvíře, a rostlina se nikdy nemísí!

Bráhmani učí, že hněvivý člověk se stane tygrem, bázlivec myší. Tážu se vás: co by tím získal? Byl by to pro něho pokrok? Nikoliv!

Vracíme se zpět na tuto zemi, ale jako lidé. A tak dlouho se budeme vracet, dokud nedosáhneme svého východiska. Docílíme toho jedině tím, že se v každém životě propracujeme o kousek výš, a tomu se říká pravá snaha. Jestliže jsme však dosáhli toho, že celý náš život je pravým usilováním, stává se z něj:

Dík.

 

Tomu, kdo nám ho dal. Naše nitro má být naplněno díkem, díkem, který nás oblažuje a obšťastňuje, Ten, kdo děkuje, nemá čas na nářky. Kdo děkuje správným způsobem, proměňuje dík v čin! Bude pomáhat jiným tak, jak bylo pomáháno jemu.

Poslední stupeň přijme jen ty, kteří věrně prošli všemi ostatními a všechny prožili.

Jmenuje se:

Pohroužení do sebe.

 

Až dojdete k tomuto bodu, bude vám dána schopnost naslouchat sami sobě. Pak se vám zjeví veliké věci. Ne, co vy si myslíte, nýbrž to, co vám zjevuje Věčný! Jeho služebníci k nám promlouvají v tichu. Kdo se dovede ponořit do sebe sama, ať v myšlenkách nebo v modlitbě, ten uslyší hlasy a pozná, že již zde na zemi je spojen s oním světem.

Tím se ale stane novým člověkem, který překonal všechny žádosti a všechna utrpení!

 

Ještě něco bych vám měl říci. Upozorňuji vás na to hned na začátku.

Musíte procházet stupeň za stupněm. Ani na jeden nesmíte vstoupit dříve, dokud jste skutečně nenaplnili předcházející. Tím však nemyslím, že by byl ten starý jednou provždy vyřízen. To nesmíte z mých slov vyvozovat. Naopak to, co získáte na jednom stupni, musíte si tak osvojit, aby vás to na ty příští  provázelo jako vaše nezcizitelné vlastnictví!“

 

Všichni dojatě naslouchali a nebylo zde ani jednoho, kdo by mistrovým slovům nerozuměl, ani jednoho, kdo by odešel bez předsevzetí vydat se na osmidílnou cestu.