Buddha: odpovědi na otázky

 

Jednou za Buddhou přišel bráhman, aby mu položil několik otázek:

„Tak tedy, řekni mi, který meč je nejostřejší, který jed je nejprudší, který oheň nejpalčivější, a která noc je nejtemnější?“

Buddha odpověděl: „Slovo je nejostřejší meč, závist nejprudší jed, chlípnost nejpalčivější oheň a nevědomost nejtmavší noc.“

„Kdo získává nejvíce, a kdo nejvíce ztrácí, který krunýř je nejpevnější, a která zbraň je nejsilnější?“

„Nejvíce získává ten, kdo dává bez touhy po odměně.“ odvětil Buddha,

„ten, kdo však bere, aniž by dával, ztrácí nejvíce. Trpělivost je nejpevnějším krunýřem a moudrost nejsilnější zbraní.“

 

Také jeho žáci chodili za Buddhou s otázkami. Jednou za ním přišel jeden z jeho žáků a ptal se: „Mistře, tolik otázek v našem učení zůstalo bez odpovědi, a jsou to otázky nejzávažnější.

Například: Je svět konečný, nebo nekonečný, je omezený v čase, nebo má věčné trvání?“

Buddha mu odpověděl: „Ve válce byl jeden voják zraněn otráveným šípem. Jeho přátelé ho rychle odnesli k ranhojiči, aby mu zachránili život. Co by se však stalo, kdyby voják řekl: nechci být ošetřen, dokud se nedozvím, kdo mne takto zranil. Neovazujte mou ránu, pokud mi neřeknete, z jaké rodiny střelec pochází a z jaké zbraně střílel. Kdyby takto voják mluvil, nezůstal by dlouho mezi živými.“

„O tom není pochyb,“ odvětil žák.

„A tak jsem tě ani já nezklamal, když jsem ti nevykládal o nekonečnosti světa či posmrtném životě. Tyto poznatky s tebe neudělají ušlechtilejší bytost. Snaž se o dokonalost; až ji dosáhneš, všechno se dozvíš.“

 

Bráhmani měli blízko k Buddhovu učení, ale nebylo pro ně lehké vždy správně pochopit a přijmout jeho slova, proto k němu chodívali s otázkami i pro rady. Jednoho dne navštívil Buddhu bráhman, který se již blíže seznámil s jeho učením, a prosil o radu: „Věřím již, že tvá nauka je pravá od „Věčného“ Pána všech světů. Řekni mi však, jak objevit cestu k věčné pravdě. Znám nazpaměť všechny Védy, ale cestu jsem nenašel.“

„Učenost není špatná věc,“ odvětil Buddha, „pravé poznání však můžeš získat jen srdcem. Dobrota a láska jsou sloupy, na kterých spočívá vznešený chrám blaženosti. Zákony stvoření jsou platné pro všechny. Sobectví vede ke smrti a pravda k nesmrtelnosti.“

 

Tak, jako i ostatní připravovatelé cest, i Buddha často procházel svou zemí. Při jedné z cest se svými žáky strávil noc blízko vesnice, z které za ním přišel opět bráhman s otázkou: „Řekni mi tedy, jsi-li Buddha, kde je Nirvána?“

A Buddha odvětil: „Nirvána je všude tam, kde je dodržován Zákon.“

„V tom případě není nikde, a proto neexistuje,“ odporoval bráhman.

„Nerozumíš mi, příteli. Odpověz mi ty na otázku. Kde je příbytek větru, kde má své sídlo?“

„Nikde,“ odpověděl bráhman.

„To tedy znamená, že vítr neexistuje a že je pouhým klamem,“ řekl Buddha.

 

 

Též obyčejní lidé přicházeli za Buddhou se svými bolestmi a otázkami. Jeden starý a nemocný muž, který jen stěží kráčel, opírajíc se o hůl, zeptal se ho, zda mu může pomoci. Dát mu zdraví a odvahu do života.

Buddha se pousmál a odpověděl: „Ctihodný starče, vidím, že tvé tělo je vyčerpané. Bylo by nemoudré dožadovat se tělesného zdraví, které by ti beztak sloužilo jen krátce. Místo toho si říkej: i když je mé tělo nemocné, můj duch nikdy nemocný nebude; v tom je moje záchrana.“

Stařec vstal, jako by omládl, pozdravil Buddhu a bez hole odešel. Žáci, kteří jej viděli odcházet, řekli: „Další zázrak našeho Mistra.“

Buddha však dodal: „Je to zázrak jeho vlastní víry. Mnoho lidí umírá jen proto, že nevěří v sebe sama.“