Tentokrát píši jinak, však naléhavost
tématu na tom nic nezmění. Autorský zákon je toho příčinou,
když chce se mi zpívat a hrát pro radost tvou i mou.
Autorství…, kde domov můj?
Stále jen
bereme a děláme si nároky na věci, zvířata, přírodu, ale i lidi. Došli jsme
tak daleko, že si někteří lidé a organizace dělají finanční nárok na naše
prožívání, cítění, slova, texty, tóny, melodie, až do smrti i po smrti.
Každý lidský tvor má v sobě touhu po svém osobním vyjádření vlastních
pocitů a vnitřních prožitků na této zemi v tomto úžasném vesmíru skrze své
dary, talent, schopnosti, zkušenosti, zručnost a další hřivny, které obdržel
při svém příchodu na tuto zem. Již v bříšku své matky v životadárné vodě
slyšel a reagoval na podněty přicházející z vnějšku i z vnitřního prožívání
maminky. Po vstupu na tento svět s postupem času přicházelo stále větší
uvědomování si svého lidství a života. Ochutnávaje z plodů svobodné vůle
zanechával otisk nejenom na této zemi, ale i v celém vesmíru a stvoření.
Někteří si tento děj neuvědomují, ale ti druzí ho cítí a rádi by vložili do
stvoření něco více. Vzdát svůj dík za to, že smějí tu žít ve zdokonalování a
uvědomování si svého ducha i duše.
Proto
prostě a jednoduše,
chopili se
svých darů ve skrytu duše.
Vždyť
přejít toliko inspirace,
šel by
životem slepý a hluše.
Zvuk,
barva, či tón, slouží mu k vyznání
svých
prožitků chór.
Ve světle
shůry přichází múzy,
dávajíc
tóninu pro naši modlitbu.
Jen ve
smíru a souznění vytvářej umění,
jenž srdce
tvé naplní a lidstvo probudí,
k díku a
lásce
našemu Pánu
celého stvoření.
Pokud
k tomuto složím svou hudbu a budu to hrát, přijdou drábové, kteří za to
chtěj brát.
Když těchto
textů složím i více, s hudbou či ve slabice, přijdou prý zas a budou chtít
více.
Kdo sílu
jim dal, který vladař a král? Chce prý mě chránit a zastupovat, však přitom
by bral, co nepatří mu, když já jsem to dal. Pokud líbí se texty mé
s hudbou i bez, hrajte je lidé, vždyť zpívat je lék. Já nejsem umění, umělec
od zrození, jen hraji svou roli v úžasném stvoření.
Jdu životem
a Ty, Pane můj, mě veď! Tobě chci zaplatit za darů květ, nechť je to v tónu,
barvě i jiných vět.
Mnozí
chtějí ze svého autorství přespříliš vytěžit a stát jim k tomu dál i právo.
Však jen nemnozí přiznají, že svou inspiraci čerpají z celého stvoření,
vesmíru i přírody. Ať už je to vědec, učitel, básník, herec i pěvec, z té
nezměrné, tvořivé a oživující síly čerpá i jezevec.
Z toho jen
plyne, že jediný autorský zákon, který nikdy nezahyne,
patří jen
Tobě, můj Pane.
Časy se
mění, ale lidstvo už ne, i když má motorky, tývý a empé trojky, chce si hrát
na vládce, tak zkrouhne i umělce.
Jak splatit stromům, ptákům i proudům řek jejich inspiraci, která v mém
“autorství“
odráží i jejich zpěv. Kolik by stál dětský pláč a bol, či radostný smích,
jenž v písních se do srdce vložil. Jak chce mě někdo zastupovat, když u té
postýlky i na pískovišti stál jsem sám s modlitbou v srdci, až ke hvězdám. A
ještě dál.
Pyšný národ
z nás se stal, hluchý i slepý půjde dál.
Poupátko se nerozvíjí, králi Miroslave, od rána až do noci spí náš národ, nepovstane.
„Kde domov
můj?“, ptám se dnes, snad bude jím překrásný les.
Spravedlivě
chceme žíti, však vládci naši chtěj nás bíti. Nepotřebují k tomu bič, stačí
jim k tomu zákon, a kdo šustne, musí z kola pryč.
Proto
prosím, milostivý Pane, nechť v naší zemi pravda a spravedlnost povstane.
Ve Světle
Tvém Miroslav či Jaroslav ať králem se stane, v té naší zemi Bohem
požehnané.
KK.
|
|
