Karel Čapek

Umění a mravnost

 

                Diskuse o chystaném zákonu proti pornografii a literárnímu braku je ztížena dvěma okolnostmi: 1. Pokud nám není znám test navrhovaného zákona, je ovšem předčasno o něm diskutovat. 2. Až nám bude znám text navrhovaného zákona, bude ovšem už pozdě a marno o něm diskutovat. Pokud vím, nemá nikdo v úmyslu ptát se spisovatelů a umělců, co by snad k věci rádi řekli. Mám pocit, že se poněkud vtíráme, chceme-li přesto přijít se svou troškou do mlýna. Mimoto v každém případě bude naše stanovisko nepopulární; vyslovíme-li pochybnosti o výhodách nějakého takového zákona, zjistí Pražský večerník nebo jiný příbuzný tisk, že se zastáváme pornografie; prohlásíme-li, že jsme pro to, aby nějakým způsobem byla potlačována pornografie, bude někdo z druhé strany silně protestovat, že ohrožujeme svobodu umění.

1. Má-li obrana proti pornografii mít nějaký smysl, pak se jí nemůže mínit, aby se dospělým zabránilo kupovat si věci sebenitší a nedůstojnější; kdo už takový je, najde si i při jakémkoliv zákonu ochotné dodavatele toho nejhoršího svinstva anonymně nebo za hranicemi vydávaného. Tady je každý zákon zbytečný, protože bude bezmocný. Vytvoří se jím tajná kolportáž, která se už docela bude vymykat kontrole veřejnosti. Pokud přitom jde o zřejmé přečiny proti mravnopočestnosti, mám už, tuším, platné zákony, kterými lze hrubou pornografii stíhat; snad by stačilo uvést je v soulad  mezinárodní konvencí proti pornografii; taková konvence je už proto nutná, že nejhorší takové zboží se obyčejně dováží ze zahraničí, aby se zmenšilo riziko výrobců.

2. Obrana proti pornografii má však, tuším, mít smysl vážnější; má to být ochrana nedospělých proti zbytečnému pohlavnímu dráždění. Nejsem snad pokrytec ani puritán; ale u všech všudy, není přece nutno, aby u každého druhého papírníka byly rovnou na ulici vystavovány pohlednice s ženskými v kombiné nebo sešitky nějaké Pikantní knihovny. Nejde tu jen o takzvanou velkoměstskou zkaženost; vidě jsem venkovské knihkupce, kteří neměli ve výkladních skříních nic než Muž a žena v lásce a manželství, Deník fešné komorné, Román hříšné lásky a podobné zboží. Svoboda umění nezáleží v tom, aby kdekterý obchodník s kýči vystavil rovnou ve výkladní skříni namalovanou modelku se všemi pohlavními atributy. Nenapadá mně tvrdit, že nahá modelka nepatří do umění, ale řekl bych, že nepatří na ulici. Máme až po krk té erotické atmosféry, která zamořuje život; myslím, že se s ní budeme muset potýkat z důvodů daleko širších a silnějších, než je návrh zákona proti pornografii. Umění pranic neutrpí na své svobodě, nebude-li se trpět, aby ve výkladních skříních nebo volně přístupných krámech byly na prodej vystavovány očím kohokoliv, kdo jde mimo, pohlednice, obálky a obrazy, které nápadně a dráždivě obracejí pozornost k pohlavním věcem. Bylo by ohroženo, kdyby nějaký cenzor s novým zákonem v kapse čenichal po výstavách nebo muzeích – kde ve zvláštním případě lze zabránit návštěvě nedospělých – po jakékoliv nahotě. Ještě jsme nezapomněli ošklivý případ se Štursovým Raněným, na jehož bolestném obnažení by se mohla podráždit jen nějaká zcela zvrácená sexualita, ale který přesto byl klerikálním tiskem prohibován. Neznám ony nahé sochy, které mons. Šrámek zakázal postavit na Státní zdravotní ústv; ale jsem ochoten upálit si svou pravou ruku, byly-li z poloviny frivolní jako pohlednice, které se bez nejmenších překážek prodají kterémukoliv učni. Jde-li o veřejný pomník, žádáme, aby jej schválila umělecká komise a nikoliv pan cenzor; co se však týče drobných prasečinek nabízených na prodej v kdekteré výkladní skříni nebo krámě, tu bychom, nemýlím-li se, vystačili se starým Prügelpantečntem, aniž by bylo třeba dělat na to nový zákon.

3. Máme nadto staré cenzurní předpisy, které – pokud jsem věc sledoval – jsou někdy aplikovány kupodivu laxně a jindy nešikovně. Nezdá se, že by u nás nebylo dostatečně postaráno o možnost potlačit nemravnou literaturu, i když této možnosti nebývá vždy plně využito. Nač tedy má být nový zákon? Obáváme se, že takový zákon zasáhne spíše vážné umělecké dílo, než aby potlačil frivolní kuplet; že se ho užije proti takovému Štursovu Raněnému, zatímco Humory docela klidně přinesou na první straně obrázek hodně kyprých ženských v košili. Je stará zkušenost, že se mizernému kýči pardonuje, co se neodpustí vážnému umění. Neoháním se uměleckou svobodou; umění není mimo zákon, a já bych se nechytal za hlavu, kdyby policie třeba nepřipustila vystrkovat ve výkadní skříni nahý ženský zadek, i kdyby byl od pana profesofa Švabinského; tím se ještě nezamezí žádnému malíři, aby nenamaloval, co chce. Povážlivější by byla mravnostní cenzura v divadle a literatuře, kde lze cenzurním zákazem znemožnit samu realizaci díla. Ale tady se lze odvolat prakticky na jinou cenzuru, a sice na cenzuru veřejné kritiky. Z ní se vždycky dovíte, je-li tahle kniha nebo onen divadelní kus cosi málo vhodného pro nedospělé; pak už je věcí rodičů i učitelů, aby zrovna ta kniha nebo ten kus nepadly dětem do očí. Jediné, o čem lze uvažovat, je zákaz vystavovat zcela veřejně a neprodávat nedospělým předměty mravně pohoršující; čím dále se chystaný zákon pokusí jít za toto oprávněné opatření, tím vážnější kulturní konflikty můžeme předvídat.

 

1927