Fujara

Jak se stala fujara součástí mého života.

Je to už dávno, kdy jsem byl s dětmi na skvělém táboře rodin s dětmi na Moravě.

Součástí programu jednoho z dnů byla návštěva rodiny Kratochvílových také z Moravy kolem Olomouce. Oba se zabývají muzikoterapií, a tak přivezli různé netradiční hudební nástroje z celého světa, na kterých jsme si všichni směli vyzkoušet své hudební cítění.

Různé bubínky, píšťalky, chrastítka, zvonečky, … a další pro mnohé z nás nepoznané nástroje. Otevřeli nám tak daleko širší obzor vnímání tónů, jejich barevnosti i pestrosti. Ano, byly to většinou nástroje poměrně jednoduché až primitivní, ale s kouskem snahy šlo hrát i na ně. Největším překvapením pro mě byly píšťaly „koncovky“ a „fujara“!

Byl to pro mne doslova obrovský zážitek, který mě provázel až do konce našeho pobytu na tomto táboře. Ten den jsem fujaru nepustil už z ruky a hrál na ní až do odjezdu našich hostů. Po tomto prožitku jsem byl pevně rozhodnutý si fujaru koupit. Dostal jsem kontakt na pana Kašpaříka z Beskyd, který tyto krásné fujary a další nástroje vyrábí. Trvalo to ještě nějaký měsíc, jelikož se fujara pro mne musela nejdříve vyrobit, ale dočkal jsem se.

Byl to opět jeden ze zlomových dnů v mém životě, den kdy jsem si jel převzít fujaru a odvezl si jí domů. Přiznám se, že i když jsem byl velmi rád, že už ji mám, trápilo mne, že už se mi na ni nehrálo tak dobře jako v létě na táboře, ale řekl jsem si, nechám to plynout a uvidím.

Po příjezdu domů jsem ji nechal stát a vždy po malých chvilkách v podvečer po příchodu z dílny si zkusil zahrát pár tónů. S postupem času to bylo stále lepší a já zjistil, že si musíme na sebe zvyknout, spřátelit se, souznít. Doslova jsem měl pocit, jako kdyby byla divoká, nespoutaná a já ji musel s citem „zkrotit“, porozumět jí a nechat také ji, aby si na mě zvykla a poznala i mé srdce a cit.

Za tu krátkou chvíli asi čtyř měsíců se mnou najezdila mnoho kilometrů, hlavně po přednáškách (fujara turné 2008), ale také na mých komorních divadelních představeních.

Fujara mi otevřela i nové cesty a nová setkání s novými lidmi, za což jsem velmi rád. Ale také už máme s fujarou i skvělé společné zážitky plné napětí, humoru i poznání, až neuvěřitelné a přitom tak poučné pro každého z nás.

Tyto příběhy vám budu jednou rád vyprávět.

Závěrem ještě jednou děkuji ze srdce panu Kašpaříkovi

a rodině Kratochvílových.

Všem ostatním doporučuji tyto prožitky, nebudete litovat.

KK

www.stromyazivot.cz